One day on Erasmus

Posted by on Feb 11, 2015 | 0 comments

Ten palčivý zvuk budíku se mi probíjí do hlavy jako pneumatické kladivo. Otáčím se na posteli a popaměti sahám na displej telefonu s vírou, že zasáhnu správné místo a ten zpropadený jekot ustane. Konečně. Pomalu otvírám oči a koukám na flekatý strop mého kolejního pokoje. Hlava mi pulzuje a v ústech mám sucho jako bych měsíc nepil. Co to zase včera bylo?

„Se vám to včera nějak protáhlo, co?“ pošklebuje se na mě spolubydlící Milan ze své postele. Debil. Nemám ho rád ani normálně, ale takhle po ránu s kocovinou ještě méně. Koukám na hodinky na stole. Půl jedné.

„Hmmpf,“ odpovídám. Nejradši bych ho poslal někam, ale nemám na to sílu. Myslí si, jak je hrozně vtipný a přitom celé dny jenom sedí na pokoji a hledí do počítače. Daří se mi sednout na okraj postele. Beru si hlavu do dlaní ve snaze si zrekapitulovat včerejší večer. Při vzpomínce na pivo se mi dělá lehce nevolno, tak radši mířím do koupelny si dát sprchu.

Chladná voda dělá divy, ještě si čistím zuby a najednou je mi docela dobře. Ještě že jsem si dvě hodinky před probuzením jako vždy dal ibalgin. Ani si nechci představovat tu bolest hlavy, kdybych to neudělal. Vařím si kafe a do misky bezmyšlenkovitě sypu cereálie. Sahám do ledničky pro mléko, ale zjišťuji, že žádné nemám.

„Milane, můžu si půjčit trochu mlíka?“ obracím se na spolubydlícího, který stále zarytě kouká do obrazovky.

„Jasný, v pohodě,“ odpovídá, aniž by zvedl zrak.

„Dík,“ beru do ruky jeho krabici s mlékem. Je to sice debil, ale nakoupeno má vždycky dobře. Házím do sebe cereálie a zapíjím to kávou. Z chodby slyším hovor a smích, podle hlasu poznávám své kamarády z patra. Beru misku a hrnek a mířím ven. Na zábradlí u okna sedí Ludovic, hubený Belgičan a vedle něj se opírá Daniel, Španěl, kterému ale nikdo neřekne jinak než Disa. U zdi stojí David, další Španěl a kruh uzavírá plzeňák Petr.

Hey, you motherfuckers, what’s going on?“ hlásím místo pozdravu.

Nothing, just talking about yesterday,“ odpovídá Ludovic. Sedí na zábradlí jenom v trenkách a vypadá, jako by se zrovna probudil. To ostatně všichni.

You were pretty fucked up again, right?“ ptám se ho. Naposledy si ho pamatuju v klubu, kde se asi ve tři hodiny bavil tím, že francouzsky nadával každému, kdo prošel kolem.

Man, we drank a bottle of whisky with Disa even before we went out, so yeah,“ přisvědčil se smíchem.

Yeah, I remember that, but I don’t remember Disa anywhere, where did you go, man?“ obracím se na Španěla.

Dissapeared again,“ odpovídá Petr místo něj a všichni se chechtají. Disa získal svou přezdívku přesně tak, několikrát uprostřed večera zmizel a nikdo nevěděl kam. Disa je zkratka pro The Dissapeared Guy a ujala se dost rychle.

Yeah, I don’t really remember, but I woke up in my bed, so everything’s fine,“ říká Španěl. V chodbě za ním vrzají dveře a na chodbu vychází další postava. Kolíbavým a velmi váhavým krokem míří k nám. Je to Alvaro, další Španěl. Na očích má nasazené své Ray-Bany a je zabalený do županu jako by v chodbě mrzlo.

Too much light in here, man?“ popichuje ho David.

You’re cold or something?“ přidává se Petr. Alvaro mezitím přichází až k nám a jenom unaveně odfukuje na signál, že má dost. Neumí moc dobře anglicky a zjevně mu dělá problém i jít, natož mluvit a ještě cizí řečí.

Let me see those eyes,“ nadzvedávám mu brýle. Alvaro automaticky mhouří oči, ale i přesto je vidět jeho zarudlé bělmo. Radši brýle zase pokládám.

You look like shit, what did you do yesterday?“ hodnotím jeho vizáž.

Man, I spent two hundred fifty litas yesterday,“ překonává se. Dvěstě padesát litasů, což je litevská měna, je v přepočtu asi dva tisíce korun.

Are you kidding me?“ ptám se nevěřícně. Drinky tady jsou sice trochu dražší, ale ne zas o tolik. Za tu cenu se tu dají udělat dva slušné nákupy pro jednoho.

No, I’m not. And also we smoked a joint when we got back here, so I’m still high,“ pronáší se silným španělským přízvukem a kroutí hlavou. Ostatní se taky dělí o svou útratu, Ludovic sto osmdesát, Disa taky, David sto deset a Petr stovka. Já jsem tedy se svými osmdesáti litasy nejspořivější, ale pořád to při kurzu osm korun za litas není úplně málo. Ještě že jsem pil jenom pivo.

Hovor pokračuje ještě pár minut, dojídám snídani a dopíjím kafe. Kluci si ještě znova sdělují, jak moc kdo byl opilý a smějí se tomu, komu jak bylo ráno zle. Směju se s nimi, tak nějak automaticky, je to jako rituál. Ráno vstaneš, jdeš na chodbu, zjistíš, co bylo včera a jdeš zase po svém.

„Tak co, vole, jaká,“ ptá se Petr, když se hlouček rozejde do svých pokojů. Máme pokoje přímo naproti sobě a oba se opíráme o futra. Když jsou všichni pryč, můžeme konečně přepnout na češtinu. Před ostatními se spolu bavíme vždycky anglicky, aby nám rozuměli, oběma nám to připadá jako slušnost. Co na tom, že ani Španělé, ani Francouzi s Belgičany to nedělají.

„Kámo, já musel včera zmizet už dřív, nějak jsem to přehnal na koleji s vodkou a pak mě ty pivka v Déja Vu rozbily,“ popisuju můj dřívější odchod z klubu. Vlastně jsem odcházel ve tři hodiny ráno, ale na místní poměry je to docela brzo.

„No já tam s nima vydržel, ale bylo to hrozný. Pak jsme ještě šli do Kanklés, ale to už bylo fakt pozdě,“ popisuje. Kanklés je takový dojezdový bar, kam se chodí po čtvrté ráno, když ostatní podniky zavírají.

„A v kolik jste došli na kolej?“ pokládám obligátní otázku.

„Asi o půl šesté. Alvaro pak ještě odpálil brko, ale na to už jsem fakt neměl,“ kroutí hlavou Petr.

„A co dneska, co budeš dělat?“

„Asi se pustím do té píčoviny do školy, ten book review,“ vykládá znechuceně o úkolu do jednoho předmětu, který máme společný. Máme přečíst odbornou knihu podle svého výběru a napsat na ni recenzi.

„Jo, já na to taky koukal, ta moje knížka vypadá docela dobře,“ snažím se trochu rozptýlit odpor ke škole.

„Ta moje teda ne. A hlavně vole, já jsem tady na dovolené, přece ode mě nemůžou čekat práci,“ uzavírá se smíchem.

„Jasný, no,“ nesnažím se odporovat. Studium se na Erasmu prostě moc nenosí. „Nic, tak já na to jdu kouknout, co večer, bude něco?“

„Já doufám, že ne. Včera jsem si udělal do peněženky dost velkou díru,“ směje se Petr.

„No já taky nikam nejdu, vole. Tak zatím čau,“ loučím se a zavírám dveře. S povzdechem usedám ke stolu za počítač a startuju ho. Milan vedle sedí v nezměněné pozici, sluchátka hluboko v uších. Občas se nahlas něčemu zasměje. Chvíli přemýšlím, že bych opravdu začal číst tu knížku, ale briskně to zavrhuju a otvírám stránku s torrenty. Kolejní internet je tak rychlý, že stáhnout film v nejvyšší kvalitě trvá asi deset minut. A dnes nemám takovou vůli, abych místo toho studoval.

Při sledování filmu mi bzučí mobil, nová zpráva na messengeru. Píše mi Pieter, Holanďan, se kterým mám pár předmětů. Jen díky němu tady nejsem nejstarší, takže si docela rozumíme. Pro mě trochu nepochopitelně tady studuje magistra, ale vlastně je jako všichni ostatní Erasmáci. Chce vědět, jestli půjdu večer do posilovny. Snažím se chodit pravidelně, ale den po párty se mi většinou moc nechce. Ale píšu mu, že jo. Aspoň budu mít motivaci.

———————————————————————–

Film skončil a já zjišťuju, že mám vlastně docela hlad. To je vždycky pozitivní znamení. Poberu pár věcí z ledničky, nějaké těstoviny a mířím do kuchyně. U sporáku stojí Alvaro, vypadá, že se mezitím trochu probral.

Yo, feeling better?“ plácám ho po rameni.

Little bit,“ odpovídá. Sluneční brýle už sundal a oči má podezřele čisté, předpokládám, že si pomohl nějakými kapkami. U stolu sedí Cheyenne a Paula, dvě mladé Španělky, které chodí všude spolu a navíc si jsou strašně podobné. Ale sestry to nejsou. Spolu s nimi tam sedí Karen z Francie, tu vidím rád, docela si rozumíme. Celkem překvapivě umí slušně anglicky a je pro každou legraci.

Hey there, girls,“ mávám na ně.

Hey, Vojta, how are you?“ odpovídá Cheyenne. Má zvláštní hlas, zní jako čtyřicetiletá kuřačka, ale přitom je jí teprve dvacet a nekouří.

Fine, and you?“

Yeah, good. Are you going to the birthday party tonight?“

Party, again? What birthday party?“ ptám se trochu nechápavě. Vždyť včera to taky byly čísi narozeniny.

It’s Vicky’s birthday,“ odpovídá Karen. Vicky je její spolubydlící z Německa, skvělá holka. Skoro vůbec nepije a přitom je na každé párty jako uragán. Nechápu, jak to dělá. Umí asi pět jazyků a je vlastně jedna z mála lidí, se kterou se tady dá vážně diskutovat.

I don’t know yet, where is it gonna be? I promised myself that I wouldn’t drink tonight,“ kličkuju.

We’ll start in the kitchen at 5th floor as always and then we’ll see. Come on, she’ll miss you there,“ přemlouvá Karen. Je mi celkem jasné, že bych tam nijak nechyběl, ale je to minimálně slušnost a taky mám Vicky fakt docela rád.

Ok, I guess I could come for a drink or two,“ kapituluju. Ale fakt jenom dva drinky a konec, nikam jinam už nejdu.

Great, I’m sure she’ll be happy to see you there,“ usmívá se Karen. Sympatická brunetka, párkrát jsme spolu šli do baru společně a zdálo se mi, že tam něco je, ale nebyl jsem si úplně jistý. Nechávám to být, co bude, bude.

Smažím si na pánvičce nějaké maso a nesu si to zpět do pokoje. Obvykle jím v kuchyni, ale dnes nějak nemám náladu na hovory s ostatními. Většinou se stejně točí okolo jídla, Italové se hádají se Španěly, kdo má lepší olivový olej a Francouzi vykládají o jejich specialitách. Vepřo-knedlo-zelo nikoho moc nezajímalo.

V pokoji zjišťuju, že spolubydlící odešel, nejspíš do školy. To znamená, že si konečně můžu pustit zvuk z počítače nahlas, ne do sluchátek. Ani moc nevím, proč na něj beru takové ohledy. On je schopen sledovat filmy do tří do rána a svítit obrazovkou na celý pokoj, když já už chci dávno spát. Asi mě tak naši vychovali.

Po jídle se zkouším začíst do knihy, kterou mám recenzovat. Je to opravdu docela zajímavé, něco o Mezinárodním právu. Ale zvládám zhruba dvacet stránek, než se mi začnou klížit oči. Snažím se, co to jde, ale po pár minutách to vzdávám. Přehazuju oblečení z postele na židli, na které jsem doteď seděl, a nastavuji budík na půlhodinový spánek.

Hey man, are we going to the gym?“ budí mě Pieter. Stojí vedle mé postele a podle všeho je připravený vyrazit. Přes rameno má malý sportovní batoh a na nohách jeho špinavé tenisky na běhání.

Ah, yeah, sure, just give me a minute,“ blekotám rozespale a hrabu se ven z postele.

Allright, I’ll wait outside the,“ vychází z pokoje.

Yeah, I’ll be there rightaway,“ volám za ním omluvně. Rychle sbírám své věci na cvičení, natahuju tepláky a beru do ruky mobil. Hodiny ukazují, že jsem spal hodinu a půl. Co se dá dělat.

You allright?“ ptá se mě PIeter když za sebou zamykám pokoj.

Yeah, I just took a nap and it got a bit longer that I expected,“ krčím rameny.

You went out yesterday?“ vyzvídá.

Yeah, it got a bit hard. Got drunk a bit more,“ směju se. „And you? Didn’t see you anywhere.“

Nah, I didn’t, had my internship in the morning so I wanted to sleep. I didn’t sleep though, because fucking Giga was snoring the whole night,“ stěžuje si na svého gruzínského spolubydlícího.

You should wear some earplugs,“ zkouším vtipkovat.

I already bought them, but it doesn’t help, the idiot is snoring so fucking loud,“ vypráví Pieter. Giga je jeden z party studentů z Gruzie, kterých je tady asi pět. Jsou proslulí tím, že nevynechají žádnou párty, vždycky z ní odchází jako poslední a rádi se perou s místními.

That sucks, man,“ hodnotím. Moc nevím, co mu poradit, tak radši načínám nové téma, zatímco vycházíme ven z kolejní budovy a přecházíme silnici.

Saw you with that chick two days ago, you went for a coffee?“ vyzvídám.

Yeah, she’s from here, we have one course together,“ přisvědčuje Pieter.

That’s the only thing you guys have together?“

Yeah, for now. But she’s nice, we’ll see about that. Wouldn’t mind fucking her,“ směje se. Přicházíme do posilovny, která je vzdálená asi dvě sta metrů od kolejí. Jak mi bylo po obědě dobře, nyní mám pocit, že při fyzické námaze zemřu. Točí se mi hlava a moje obvyklá síla je tatam. Pieter se mi jenom směje, je mu jasné, proč vypadám tak zuboženě.

Sweating out the drinks, eh?“ ptá se.

Yeah, that’s the least I can do for myself,“ odpovídám mu zadýchaně. Ty jsi ale vůl, jestli ti to pití stojí za to, říkám si. Víc než hodinu to nevydržím, třepající rukou si v šatně míchám protein a oddechuju.

Fuck it, man, I’ll never drink again,“ říkám Pieterovi v návalu zhnusení sebou samým. To radši nebudu pít, než abych takhle v té posilovně pokaždé trpěl.

We’ll se about that,“ smějě se Pieter a ví, o čem mluví. Tohle už říkalo tolik lidí přede mnou. A žádný to nedodržel. Míříme zpátky na kolej, venku se mezitím setmělo. Přebíháme zpátky silnici, uprostřed zastavujeme na dvojité čáře a čekáme, až přejedou auta. Zezadu na nás troubí řidič obrovitého Mercedesu s kouřovými skly. Omluvně na něj mávám a přebíhám druhou část silnice v pauze mezi auty.

So what now, you going out tonight?“ zjišťuju plány.

Maybe for a bit, I have my internship tomorrow, but I guess I can go there with a hangover,“ přemýšlí Pieter. Jako snad jediný tady pracuje, ale zase jako jediný taky vydělává. A každý litas je dobrý.

Okay then, see you on the fifth floor around ten?“

Yeah, I’ll come there I think,“ souhlasí.

See you in a bit then,“ loučím se a vystupuju na čtvrtém patře. Pieter pokračuje ještě další dvě.

—————————————————————-

Nevolnost mě už přešla a tak dojídám porci jídla, kterou jsem si schoval od oběda. Milan už zase zaujímá své obvyklé místo na posteli a podle všeho telefonuje s rodiči nebo s babičkou. Mluví s nimi skoro každý den a ačkoliv vždy slýchám jenom jednu část hovoru, jenom mě to utvrzuje v mém názoru na něj.

„…Ne, babi, neměl jsem čas vám zavolat… myslíš, že mám pořád čas?… Já tady jako neležím celý dny na posteli, mám i jiný věci na práci než vám volat,“ hlásí přerušovaně do mikrofonu. Musím schovat svůj úsměv do dlaně. No jasně ty blbečku, ty se tady dřeš celé dny jako kůň, chtělo by se mi říct.

„…Ale pozor, dneska jsem byl na nákupu a měli kuře ve slevě, tak jsem ho koupil… Nevím, co s ním udělám, asi uvařím, ne?… Tak minule jsem vařil svíčkovou, ta se mi povedla,“ prohlašuje hrdě. Tentokrát úsměv zadržuju, ale při vzpomínce na „povedenou“ svíčkovou mi to jde dost ztuha. Připomínala totiž zvratky a byla příšerně připálená. Hodnotím, že už to stačilo a radši si dávám do uší sluchátka a pouštím si hudbu.

Po půlhodince, kdy si čtu zprávy a feed na facebooku, mířím do vedlejšího pokoje, kde bydlí Ludovic s Antoinem a Francoisem, dvěma Francouzy. Jejich pokoj je už od dveří cítit trávou, kterou Antoine s Ludovicem v hojné míře kouří. V předsíni klepu na dveře od samotného pokoje.

„Eh?“ slyším mírně mečivý Ludovicův hlas. To většinou znamená, že je možné vstoupit.

Hey, guys, what’s going on?“ ptám se. Ludovic už se zvládl i obléknout, v pololeže se opírá o zeď a kouká do svého iPhonu. Francois cosi dělá na počítači a Antoine leží přikrytý dekou na posteli a hraje na tabletu poker.

Nothing,“ stručně odpovídá Ludovic.

You plan to go to Vicky’s party tonight?“

Yeah, I think so,“ ozývá se bez většího zájmu Ludovic. Antoine jenom kýve hlavou a Francois nevnímá. Vypadá, že se zrovna probudil.

What about you, Francois?“

What? Yeah, I don’t think so, man,“ odmítá.

Why not?“

Because I was so wasted last night, didn’t you hear any noises?“

No, I didn’t,“ nechápu. „What noises?“

Because last night, I came back at five I think and I brought Ege, the Turkish girl, you know her, right? We started fucking and she was quite loud, so I was wondering,“ vysvětluje se smíchem.

Are you joking? I didn’t hear a sound,“ směju se také.

Yeah man, I also woke up Ludovic, right when I was doggystyling her, he woke up and started telling us to fuck off,“ pokračuje Francois.

Are you serious?“ obracím se na Ludovica. A už se směju opravdu hodně.

I don’t remember that at all, but it’s fucking disgusting,“ odpovídá znechuceně.

He just told us to fuck off and then fell asleep again,“ vysvětluje Francois. „Then, when we finished, I started to feel sick so I went to the bathroom and started puking. So that’s the second noise you could hear,“

No, I didn’t hear that either, but you are totally crazy, man,“ říkám mu a břicho už mě bolí od smíchu. Jenom ta představa je tak groteskní, že si nemůžu pomoci.

And then he fell asleep on the bathroom floor,“ ozývá se Antoine. „I found him in the morning like that, just covered with a towel,

You are a fucking animal, really,“ už ani nevím, co mu na to mám říct. Francois je totiž normálně vcelku nenápadný kluk. A pak z něj padají takové historky. Ale víc už asi slyšet nepotřebuju.

Ok then, see you there around ten,“ obracím se zpátky na Ludovica a Antoina a vycházím z pokoje.

See you,“ slyším za sebou. Ještěže jsem to v noci neslyšel, říkám si. Ale když vcházím zpátky do pokoje a vidím Milana klasicky na své posteli, napadá mě, kdo mohl. Jeho postel je totiž přímo na druhé straně zdi, co Francoisova. Ale neptám se ho, jenom se v duchu bavím představou, jak se asi tvářil, když nad ránem slyšel takové zvuky.

————————————————————-

Koukám do ledničky, zda mám vlastně co pít a nacházím dvě plechovky piva. To bude tak akorát, dvě pivka a spát. V mrazáku je sice ještě nějaká vodka, ale tu nebudu potřebovat. Vařím si kafe, tentokrát už bez ptaní dolévám Milanovo mléko. Stále stejně zarytě kouká do počítače.

Kolem desáté se převlékám z tepláků do džínů a beru si slušné tričko. Sice bych mohl jít v domácím, je to jen jedno patro, ale nějak se to nehodí. Beru pivo z lednice a ještě klepu na Petra v protějším pokoji.

„Jdeš na to pátý patro?“ ptám se, když mi otvírá dveře.

„Jo, za chvíli razím. Ty jdeš už teď?“ zjišťuje, když vidí, že jsem naslušno.

„Jo, už je po desáté,“ koukám na hodinky. Když přijdu o pár minut později, stejně se nic nestane. Španělé chodí všude minimálně o půl hodiny později, takže ve srovnání jsem vlastně krásně dochvilný.

„Tak počkej minutu, já půjdu taky,“ rozhoduje se Petr a zavírá za sebou dveře. Sedám si na zábradlí u okna a koukám na podlahu. Linoleum u zdi ještě pořád nese černé stopy po odpálené petardě, kterou sem předevčírem hodil Alvaro. Spustil tím požární hlásič a nikdo se tomu nesmál, ale on měl radost jako malé dítě.

„Tak jdem,“ hlásí Petr, když vychází z pokoje. Na sobě má jako vždy, když jde na párty, košili a v ruce láhev vodky, džus a kelímek.

„Takže dneska přecejenom párty?“ ukazuju na láhev.

„Né, jenom zlehka, dám dva drinky a jdu spát,“ vykládá se svým plzeňským přízvukem.

„Taky asi dám jenom ty pivka, jsem unavenej jak prase,“ seznamuju ho se svým plánem. V kuchyňce na pátém patře už je pár lidí, Cheyenne samozřejmě s Paulou, Karen, pár dalších holek z patra a taky Dani. Ten na koleji nebydlí, ale jelikož je Španěl, tak nějak drží s námi. V igelitce si přinesl litrovou láhev piva a placatku s čirou tekutinou.

Hey man, what do you have there?“ plácám si s ním rukou.

Hey, that’s my special mix,“ culí se a podává mi placatku. Na etiketě jsou pouze číslice 38,5 naznačující objem alkoholu. Ani vodka, ani gin. Výčepní lihovina po litevsku.

What the hell is that shit?“ pochybuju o kvalitě obsahu.

That’s the cheapest alcohol you can buy here,“ praví Dani hrdě.

And what do you plan to do with it?“ vyzvídám, i když je mi to jasné.

I just mix it with the beer. Then you don’t feel the taste of the alcohol and the beer is stronger. And you can get drunk more easily,“ povídá s jiskrou v oku.

You will end up badly with that stuff,“ věštím. Ta kombinace mě trochu děsí. Radši si otvírám vlastní plechovku místního piva, které je docela dobré i samotné.

I know, but I don’t care,“ odpovídá a lije do pivní lahve první dávku vodky. Barmanským pohybem ji několikrát protočí v rukou a pak opatrně šroubuje víčko. Přebytečný plyn se syčením uniká ven a Dani taktak zachycuje pěnu, která se nezastavitelně řine ven.

You wanna try it?“ podává mi láhev.

No, thank you,“ odmítám zdvořile a piju vlastní pivo. Kuchyňka se začíná plnit, kluci z mého patra už taky dorazili a také několik místních ze studentské organizace. Místnost plní hluk přes sebe znějících hlasů. Po chvíli přichází Vicky, oblečená v elegantních černých šatech a neobvykle namalovaná. Je hezká i bez líčení, takže teď jí to sluší ještě o to víc.

Happy birthday, Vicky,“ objímám ji poté, co přijme první gratulace. Můj nos se plní jejím parfémem, který voní po ovoci.

Thank you, Vojta,“ usmívá se na mě. „I’m glad you came here.“

Couldn’t miss it, could I?“ ujišťuju ji.

Well I hope you’ll enjoy it tonight,“

You should be the one enjoying it,“ směju se.

I already am, we had a couple of celebration drinks already with Karen and I’m feeling like flying,“ naznačuje rukama pohyb křídly.

Na poslední chvíli nás strhávám na stranu, když se do kuchyňky řítí nákupní vozík obsazený Gigou. Zezadu ho tlačí Levan, další Gruzínec, a oba mají na hlavě santaclausovské čepice. Vozík s kovovou ránou naráží do topení pod oknem. Giga si stoupá ve vozíku, chvíli hledá rovnováhu a pak spouští Happy Birthday to you. Po chvíli se přidává celá kuchyně a Vicky jenom stojí uprostřed a lesknou se jí oči.

Thank you so much guys, this is so awesome. I brought some drink for you, so I hope it’s gonna be a great night for all of us!“ poslední slova už Vicky skoro vykřikla do rachotící a výskající kuchyně. Kdosi přinesl malé přenosné reproduktory a pouští na plné pecky hudbu. Všichni se nenápadně začínají pohupovat do rytmu. Za chvíli už je v místnosti takový hluk, že ke konverzaci je potřeba křičet. Otvírám si druhé pivo a jdu na chvíli ven na chodbu.

Tam už stojí hlouček dalších lidí. Povídají si o škole, tak se na chvíli připojuju. Upíjím pivo z plechovky a poslouchám vyprávění o předmětech a učitelích. Většina lidí svorně sděluje, co se jim nelíbí a vadí jim, ostatní přitakávají a dávají k dobru další podobné historky. Bezděky zívám, ani to kafe mě příliš neprobralo. Ale druhé pivo už začínám cítit. Přemýšlím, jestli tady přece jen nezůstat, ale zítra mám školu a už minule jsem tam nebyl. Sice máme pět povolených absencí, ale přece je nemusím vyčerpat všechny.

Dopíjím druhou plechovku a jdu směrem ke schodišti. Nejlepší způsob, jak se vyhnout párty, je nikomu nic neříct a zmizet. Jinak je celkem jistý koloběh přemlouvání, a když si člověk stojí za svým, vypadá jako asociál. Takže potichu mizím a doufám, že nikoho nepotkám.

Are you leaving?“ slyším za sebou. Na chodbě stojí Roberta, jedna z holek ze studentské organizace. Ta snad ani nechodí spát.

Well, I was about to, I gotta wake up in the morning for school,“ zkouším to.

Are you serious?“ opáčí nevěřícně.

And I don’t have anything to drink,“ lžu. Roberta přichází ke mě s naoko naštvaným výrazem. Podává mi kelímek s nějakou tekutinou, po čichu poznávám energetický nápoj. Takže tam bude pravděpodobně i vodka.

Bottoms up!“ rozkazuje. S nechutí do sebe kelímek obracím. Je v tom vodka. Dokonce tolik, že ani energiťák není cítit. Fuj.

Feeling better?“ ptá se. Obchází mě a jemně mě strká zpět ke kuchyni.

But I really gotta go to school in the morning…,“ zkouším to chabě. Ale je jasné, že odpor je zlomen. To zase dopadne. Alkohol už pracuje v mé hlavě naplno a začíná mi to být jedno. Do ruky mi přistává další kelímek. Roberta mě žduchá doprostřed kuchyně, kde už mezitím vznikl taneční parket. Začíná pohupovat boky do rytmu a křičí na mě:

Who gives a shit about school? It’s Erasmus, bitch!“

Jo, tak nějak to asi bude. Ale zítra už fakt nepiju.

| 998 Total Views