S kamarádem za jeho láskou do Istanbulu

Posted by on Sep 30, 2015 | 0 comments

V nejnudnější hodině práva na ESF, která Vám do života nepřinese absolutně nic nového, vlastně vy za celý semestr ani nevíte, co se tam dělá, ale ve které je nějakým záhadným způsobem nastavena povinná docházka, není nic lepšího na práci, než chatovat s přáteli a brouzdat po facebooku. Fejsbuk teď vládne společností, co si budeme povídat. Kdo nepřidá příspěvek aspoň jednou týdně, tak už není váš kámoš, anebo je mrtvej.

Nebojte, stále píšu k tématu ;-) mám totiž kamaráda, zmíněného již v nadpisu tohoto příspěvku, který žije fejsbukem. Jeho příspěvky jsou mnohdy velice komické a to nejsou vtipy zkopírované z netu, ale opravdu anekdoty, které se mu staly. Ne nadarmo studuje žurnalistiku. Vyjadřování, ať už písmem či slovem, to mu jde. Známe se už asi od mých 14 let. Ou, ano, je to už deset let. A zažili jsme toho spolu mnoho. Od dob, kdy jsem běhala přes celý tábor a domlouvala mu, aby chodil s mojí kamarádkou, po časy, kdy se mi z fíkovýho Jelzina málem poblil za krk. Každý rok, 2 prázdninové týdny, spolu sdílíme stan a nebýt těchto chvílí, tak z nás nejsou takoví kamarádi, jako dnes :)

Dobře, teď to bylo trochu mimo mísu, ale k věci. Tak si tak brouzdám po tom fíbíčku a najednou příspěvek Dejva, že jede navštívit svou lásku do Cařihradu, ale nechce se mu jet samotnému, tak jestli někdo nechce jet s ním. Nevím, co to bylo za spontánní reakci, ale obratem jsem mu napsala, že jedu. Zrovna jsem procházela fakt divným obdobím. Takové to, nikdo mě nemá rád, samá rutina, nuda a na to jsem mladá. Na stereotypy mám ještě čas. Dejv mi hned odepsal a už z té odpovědi bylo zřejmé, že je nesmírně rád, že jsem napsala zrovna já. Naše láska je horoucí, pro krásné slůvko nechodíme daleko, ale i tak se máme rádi.

A tak uběhl necelý měsíc a my vyráželi ve 3 hodiny v noci od Grandu žluťákem do Budapešti, ze které jsme následně letěli do Istanbulu. Cesta byla super. Žluťák bez problémů, Ryanair to samé. Z letiště jsme ještě cestovali asi hoďku na náměstí Taxis, kde si nás vyzvedla ta Dejvova láska. Jen tak pro info, oba to jsou heterosexuálové, nejlepší kámoši, ale spolu to jsou 100% gayové :)

Náš pobyt trval od pondělí do pátku, když to shrnu, jeden den cesta tam, druhý zpět. Tak jsme tam byli vcelku 3 dny a něco málo. Hned po příjezdu jsme si šli odnést věci na byt, kde kamarád bydlel se dvěma Turky, Barišem a Burákem :-D . Burák se na bytě ani neukázal a tak se ho Dejv ani nestihl zeptat, kde má arašída :-D off topic, ale mě to vždycky rozseká :-D Bylo cca 5 hodin odpoledne a vyrazili jsme do města. Bydleli jsme asi 10 minut tramvají od všech historických budov. Zašli jsme na klasickou tureckou véču. Ani nevím, co jsme si dali, ale bylo to něco tureckýho. V Turecku je kebab něco jiného než náš kebab. Náš kebab je u nich jen Döner, no zmatený. Ke všemu si můžete dát Airan, zamilovala jsem se do něj. Je to něco mezi jogurtem a mlíkem, ale je to slaný. Donesou vám to v nádobě jak u nás jogurt a k tomu brčko :) . Po večeři jsme zašli na střechy. Prostě prolezete nějakýma tajnýma uličkama kdesi a kdesi, pozdravíte starýho dědulu a dáte mu pár drobáků, co zrovna najdete po kapsách a on vás pustí na střechy baráků, kde je nádherný výhled na celý Istanbul. Jedna mešita vedle druhé. Krása.

ist1

Potom jsme ještě zašli do kavárničky, která se taky nacházela na střeše, hned vedle Sulejmánovy mešity, a dali si čaj, který se po jejich řekne taky čaj, ale jinak se to píše. A dali jsme si ještě šíšu. Šíša je prostě vodní dýmka. Když řeknete šíša, všichni ví, co chcete. Jinak šíša je úplně jiná než šíša tady u nás. A je rozhodně lepší. Asi to tu prostě umí :)

Výhled ze střechy jedné ze „střešních“ kaváren na Sulejmánovu mešitu

Výhled ze střechy jedné ze „střešních“ kaváren na Sulejmánovu mešitu

Druhý den jsme chtěli vstávat brzo. No, moc se to nepovedlo, tak jsme z bytu vycházeli něco kolem půl 1 odpoledne :-D Ještě jsme teda dostali od hostitele božskou snídani. Takový něco á la lečo, ale na turecký způsob. Vyrazili jsme směr Hagia Sophia, Modrá mešita, Sulejmánova mešita a milión dalších. Hagia Sophia je teda monstrózní mešita. Ostatní jsou menší a hodně podobný a musím říct, že se mi asi víc líbí mešity z venku než zevnitř. Během dne jsme ještě navštívili velký bazar a spiced bazar. Oba bazary jsou ohromující. Velký bazar je komplex malých stánků pod jednou střechou, ale najdete tu opravdu všechno. Myslím tím všechny možné typicky turecké věci. V jedné části se nacházejí i kavárničky, opravdu roztomilé. Na spiced bazaru zase objevíte nespočet stánků s kořením a všemožnými sladkostmi, jídlem atd. Ale převážně kopy koření a sušené všelico. Prodrat se oběma bazary je umění. Je i umění neztratit se a vyjít tím správným východem. Nakonec je kterýkoliv správný, protože to radši obejdete, než byste se prodírali těmi lidmi znova :)

Pohled z okénka Hagia Sophia na Modrou mešitu

Pohled z okénka Hagia Sophia na Modrou mešitu

Hagia Sophia (zrovna půlku mešity opravovali :()

Hagia Sophia (zrovna půlku mešity opravovali :( )

Ve středu, třetí den, jsme se šli podívat do paláce Topkapi. Topkapi je krásný a obrovský palác. Je oddělen od Istanbulu vysokou zdí, za kterou se skrývá neskutečně rozlehlý komplex budov s krásnou zahradou. Celkově v Istanbulu je zeleň pravidelně a pečlivě udržována. Potom jsme navštívili Jerebatanské cisterny. Je to obrovský prostor kdysi využívaný na sběr vody pod Istanbulem, který drží nespočet krásně vyzdobených sloupů. Nyní je tam cca metr vody a mají tam krásně osvětlený můstkový chodníček, který vás provede celou cisternou. Jsou tam zajímavé dva sloupy, ostatní jsou také zajímavé, ale tyto dva jsou nejzajímavější. Nacházejí se úplně vzadu a mají na své spodní části vyobrazeny Sirény, ale jsou trochu jinak, než by se čekalo. Viz foto.

Sloupy v Jerebatenské cisterně

Sloupy v Jerebatenské cisterně

ist6

Dva sloupy s hlavami Sirén

Dva sloupy s hlavami Sirén

Další den, čtvrtý, jsme jeli nejprve jednou lodí na asijskou stranu Istanbulu. Asi byste si řekli, že to bude nějaký rozdíl. Ale to vůbec. Právě že evropská část, plná historických památek a mešit a uliček, Vám nepřijde naprosto evropská oproti té asijské části, kde je to moderní, stojí tam výškové budovy s kancelářemi, vilkami apod. Poté jsme absolvovali další výlet lodí, okružní projížďku Zlatým rohem. Krásná projížďka takhle předposlední den na odpoledne.
Poslední den, v pátek, už jsme před odjezdem stihli jenom klasickou tureckou snídani. Snídají velice bohatě. Klasický turecký čaj, poté různé druhy pečiva a obložený talíř se salámem, sýrem, džemem, nutelou, dvěma druhy jakýchsi dipů, vajíčkem natvrdo, olivami, zeleninou a na dalším talíři něco na způsob leča, jak jsme měli na první snídani. Byla sytá a fajn bylo, že když jsme dopili čaj, donesli další.

Ti moji dva cukrouši na snídani :-*

Ti moji dva cukrouši na snídani :-*

Po téhle krásné snídani jsme se už odebrali opět na náměstí Taxis, odkud nám jel autobus na letiště. Cesta byla dlouhá, náročná, ale poklidná. Po cca 8 hodinách jsme konečně dorazili do Brna. To jsem ale ještě nevěděla, jak náročný večer mě v mém rodném městě teprve čeká. Večírek, na který se nezapomíná. Rádi vzpomínají kamarádi, já bych raději zapomněla :)

Výlet bych určitě doporučila všem. Istanbul by si mohl celou naši malou zemičku strčit do kapsy, z pohledu obyvatel. Pokud vám nevadí objevovat a zkoušet nové věci, neděsíte se mnoha a mnoha kontaktních lidí, kteří neznají intimní zónu, tak jděte do toho. Zážitek na celý život. A jestli se někdo bude divit, proč jedete na východ, že tam je vše zaostalé a nic tam vlastně není, tak se nenechte. Právě na východě jsou místa, která stojí za to poznávat, a věci, které stojí za to objevovat.

| 814 Total Views